Ulice Iwagakure

Ulice a uličky.. Niekedy sa v nich stratíte, inokedy nájdete a zasa inak aj dostanete tam, kde to nečakáte. Ulice mesta sú veľmi roztiahnuté a komplikované, ako pavúčia sieť. Nestraťte sa v nich

*prejdeme do križovatky uličiek a čakám na Neromiho.. ruku mám pokojne položenú na katane*

dojdu k Alex *Uhm ... mohu se zeptat na co to máš?* ukazuji na katanu

Pre istotu.. nemôžem chodiť neozbrojená *usmejem sa pokojne* Je tak trochu pre mňa poistka *vysvetlím a idem pokojne ulicami*

Následuji Alex a rozhlížím se kolem *Celkem to vypadá jako kdyby jsi očekávala problémy*

Očakávam ich skoro vždy ak mám pravdu povedať *postrapatím si ofinu*

Následuji ji a přemýšlím nad tím jaké by mohla mít problémy, protože se mi zdá jako pohodový člověk a netuším jaké by mohla mít problémy

*zatiaľ pokojne sa prechádzam, ale ľudia začnú na mňa pozerať a šepkať si.. to ma trochu zneistí..* Povieš mi niečo o sebe Neromi? Či to radšej mám nechať plavat? *usmejem sa*

*A co by jsi ráda věděla?* zeptám se a přemýšlím co bych jí mohl říct

To čo mi dokážeš povedať bez problémov *myknem plecom a snažím sa zakryť svoju nervozitu z ľudí*

*Myslím si, že mohu říci více méně vše* pokrčím rameny *Jen se ptám jestli nechceš vědět něco konkrétního*

Nie.. nebudem sa pýtať na konkrétne veci *pokrútim hlavou a pousmejem sa*

*Uhm* ještě chvilku přemýšlím kde začít *Své rodiče neznám, ani svůj klan* odmlka *vyrůstal jsem v nějaké laboratoři ... nevím kde to bylo* znovu se odmlčím *mno a zde se prováděli pokusy ... podle toho co jsem viděla tak pouze na dětech z různých klanů* trochu zakašlu *a myslím si, že z těch všech dětí co tam byly se mnou nepřežilo ani jedno*

*zastavím a zarazím sa.. keď povedal, že neprežilo ani jedno dieťa, zaťala som dlane v päsť a zaškrípala zubami*

*Lidé jsou krutí a život nespravedlivý* trochu posmutním při vzpomínkách

Ts.. to teda vidím *zavrčím nahlas.. niektorí ľudia sa mi vyhnú.. pozriem na nich a pokračujem v chôdzi*

Trochu jsem svoji chůzi při mluvení zpomalil, tak rychle doženu Alex a jdu vedle ní teď již beze slov

*upokojím sa.* Nemal si práve najlepšie detstvo *poznamenám potichu*

Pokrčím rameny a dál ji následuji

Ako si sa dostal k ANBU jednotkám? *opýtam sa ho, aby reč nestála*

*Se svými schopnostmi se nehodím k ... normálním jednotkám* Dám si ruce do kapes *A jak ty?*

Hm.. voľný ANBU.. nemám priveľa tajných misií alebo tak, boja sa že prezradím informácie, skorej robím špinavú prácu.. *poškrabem sa na hlave*

*prochází tudy, přemýšlí nad tím že by se šel najíst* "nemám ale moc peněz na jídlo" *smutně si povzdychne a zajde zde kus ke známému kterého požádá o práci, musí zamést celou ulici u jeho krámku, sundá si tričko aby se nepotil a vezme si koště, začne zametat*

*Oh špinavá práce ... nemám rád takový typ práce* jen tak řeknu a na chvíli se zastavím

Noo.. ani ja ju nemám rada.. nenávidím ju lepšie povedané.. *zastavím tiež* Deje sa niečo? *opýtam sa Neromiho a obzriem sa*