Zatracení

Místo odříznuté od zbytku světa

Dojedou sem. "Kde to kruci jsme?"

*Jseš mrtvej* je jediná věta kterou ze sebe v tuto chvíli dostanu a skočím po Haruovi

"Kyaaaa," zařve a seskočí z vlka, začne utíkat před Neromim. "Promiň, promiň, asi jsem se moc chvástal, měl jsem jen tušení, že je to tady!" Utíká tak rychle, jak jen dovede

Zvednu se ze země, ale Harua nepronásleduji protože na běhání jsem moc línej a jen ho pozoruji jak zdrhá

Zastavím se, až se mi nohy zaryjí do země, zjišťuji, že mě nesleduje. "Ufff," oddechnu si a utřu si tu trochu potu z čela, "myslel jsem, že mě vážně zabije." Pomalu se vrátím zpátky k němu

Zvednu ze země větev a praštím ho po hlavě *Idiote*

Chytím si hlavu a ruka se mi nadzvedne, jak mi tam vyraší boule. "Blbče, za co to bylo?!"

*Chceš snad ještě jednu?!* zvednu výhružně větev

Pro jistotu tasím katanu, těkám očima. "J-já se tě nebojím!" Roztřesou se mi nohy spolu se zbytkem těla. "Nebojím, říkám!"

Zasměju se a větev někam za sebe zahodím *No co už ... cestu raději necháme na instinktu zvířete* nasednu zpět na vlka a čekám na Harua

"Bojím se, že mě někde uprostřed cesty vysadíš a já budu ztracený," vyskočím na vlka zamyšlený nad tou možností

*Toho se neboj ... jestli se do té Krajiny démonů dostaneme, tak potřebuju někoho, aby mi kryl záda* ujišťuji ho a vlk se vydává na cestu

Po chvíli putování se dostanu sem. "Ehm...kde to ksakru jsem?"