Údolie konca

Malebné Údolie konca, kde sa bojovalo medzi Leadermi klanov Uchiha a Senju

*Do údolia konca príde Hideaki. Na sebe má plášt, pod ktorým si drží katanu, na hlave klobúk aby mu nebolo vidieť do tváre a obzerá sa po okolí* "Tady je taká nuda" *Pomyslí si*

Pomalu vykročím z lesa, konečně normálně spatřím oblohu. Oddechnu si, je to celkem úleva. Pak se zarazím, protože spatřím neznámou postavu. Přemýšlím, kdo to může být, jenže moje tělo samovolně jde k němu. První konám, pak myslím

*Ucítim tu niekoho ale ignorujem to, pozerám sa smerom k Hashiramovi*

Dorazím k němu, pohlédnu směrem, kterým se kouká a snažím se zjistit, na co se dívá

*Zafúka chladný vetrík medzi nami a už mam vytiahnutú katanu u jeho krku* Kto si? A čo tu hladáš? *Spýtam sa ho, no stále pozerám na Hashiramu*

Sklopím pohled a prohlížím si katanu. "Páni, pěkný kousek," ignoruji fakt, že je u mého krku a že něco říkal

*švihnem katanou smerom k nemu a zafúka k nemu vietor* Niečo som sa ťa pýtal *Pozrie na neho a vietor ktorý som vyvolal umiestnil za Harua značku*

"Ehm...vyšel jsem z lesa," zvedne ruku a ukáže na něj, " a pak jsem došel sem. To je vše."

*Začudovane sa na neho pozrie, takú odpoveď nečakal a nevie čo má odpovedať* Ehmm, no tak dobre *Dostane zo seba a sková katanu, naďalej sa pozerá na Hashiramu*

Podívá se tím směrem a moudře praví: "Nikdy mu nelez na nos...nikdy. Včera jsem z něho spadl."

*zamyslí sa a prenesie tiež veľmi múdru vec* To je úvaha jak prase, ale prečo by niekto so zdravým rozumom, liezol niekomu na nos? *spýta sa*

"Já byl nahoře, někdo byl dole, tak jsem sklouzl dolů, abych se lépe podíval," poví mírně uraženě, trochu se ho dotkl

aj tak, prečo loziť niekomu na nos? *stále je zvedavý na tú odpoveď*

"Nevím, o tom jsem nepřemýšlel," přizná se a trochu trapně se poškrábe ve vlasech. "Jako vždy."

*Zasmeje sa a podá mu ruku* Yasuo

Stiskne mu ji. "Omlouvám se, já jsem svoji ruku nepojmenoval..."

To by si mal spraviť, pomáha mi to lepšie zaspávať *Pustí mu ruku a otočí sa*

"A ty mi prozradíš své jméno?" zeptá se, přičemž přemýšlí o nějakém skvělém jméně pro ruku

Už som ti ho povedal *povie kľudným hlasom*

Trochu zmateně se na něj podívá, pak mu to dojde. "Jo aha, chápu, chápu," rozevře dlaň ruky a lehce do ní praští pěstí druhé ruky, výraz porozumění. "To bylo tvoje jméno."

Ano bolo *Povie vážne a prestane si prezerať Hashiramu, prejde k jazierku a napije sa vody*

"Tak...já raději nebudu rušit," pomalým krokem odejde směrem k lesu. "Mimochodem, mé jméno je Haru...bylo by fajn, kdyby sis to zapamatoval," zmizí v lese

*Usmeje sa keď Haru odíde a vyskočí na Hashiramovu hlavu, vytiahne svôj meč pred seba a medituje*

*utíká sem, taková dálka ale tady to miluje, sám neví proč, sedne si k vodě a sundá si spodek že má jen plavky*