Obrovská púsť pred Krajinou démonov

Z tejto púšte nie úniku.. teda ak náhodou nejdete núdzovým východom

Za chvíli se okolí změní v poušť a vlka zastavím *Uhm...O poušti jsem nic neslyšel* rozhlížím se po okolí

"Vidíš, tentokrát jsme se ztratili kvůli tobě a tvému vlkovi," poví naštvaně, seskočí dolů a začne si vybývat vztek kopáním do písku. "Zatracená poušť, zatracená poušť," mrmlá si pro sebe dopáleně

*Uhm ... třeba jdeme správně* podívám se do dáli *toto může být jen překážka, která ztěžuje cestu*

"Který debil by vytvořil Krajinu démonů za obrovskou pouští? To postrádá logiku," ohradí se, najednou se zarazí a spadne na zem na všechny čtyři, nos skoro u písku, tak na chvíli ztuhne

*Země skrytá za obrovskou pouští ... to by byla skvělá ochrana* potom si všimnu Harua, tak sesednu a přistoupím k němu *Vše v poho?*

Najednou ze sebe vydám nosem podivný zvuk, který zní vskutku zvláštně. Ve skutečnosti však čuchám u zemi. "Ta vůně *čmuch čmuch* je mi povědomá *čmuch čmuch* a ta chakra rozhodně taky *čmuch čmuch* Určitě za tou pouští něco je," postavím se a podívám se na Neromiho

Chvíli na něj divně zírám *He?* a potom všechno pochopím *Jo ták*protáhnu se a podívám se do dáli s rukama v bok *Takže jdeme dál?*

"Myslíš, že najdeme v poušti dostatek potravy a vody pro přežití?" zeptám se a jako reakci na moje slova se z obrovské kupy písku vynoří obrovský ještěr. Stihnu se jen otočit a zírat na něj

*Myslím, že to nějak zvládnem* Nasednu a podívám se na Harua *Jestli chceš jídlo tak chyť tu ještěrku*

Ignoruji jeho řeč, protože už se řítím na ještěrku s tasenou katanou. "Pojď sem, jíííídloooo!!!" zařvu na ni, až se lekne a z mého hladového výrazu začne utíkat. "Počkej, neutíkej!!"

*Tak na todle se nemůžu dívat* řeknu si nahlas pro sebe a zadívám se někam pryč

"Ittoryu.." uchopím katanu do pravé ruky a zvážním. Levou rukou se chytím pravé těsně nad zápěstím a podepřu ji. Zadívám se na ještěrku, vyskočím do vzduchu a dopadnu jí přímo na záda. Mávnu katanou a seknu jí do zad, kde se objeví rána doprovázená malou jiskrou, po které se objeví mini plamen. "Hiryu: Kaen!" Seskočím rychle zpátky na zem a už se jen dívám, jak obr ještěr vzplane. Zasunu katanu zpátky do pochvy a s pohodovým výrazem se podívám na Neromiho. "Jídlo už se peče," ukážu na omráčeného ještěra, který se začíná opékat

*Tak hlavně ať to nespálíš* znovu sesednu *Tak to vypadá, že tu na chvíli utáboříme* plácnu sebou na zem nedaleko ještěra a zívnu

"Spálit?" zeptám se přihlouple a přemýšlím, co to znamená. Když mi to dojde, začne se mu postupně na tváři objevovat zděšený výraz. "Sakra, sakra, sakra!" zakřičím a běžím směrem k ještěrovi. "Jak to mám ksakru uhasit?!" zanaříkám, protože mě nic nenapadá, dokud se mi v hlavě neozve tichý hlásek, co mi napoví. Vytasím všechny tři katany, jednu strčím do úst a zbylé dvě pevně uchopím. Dostanu se do blízkosti ještěra, vyhnu se plamenům a přiblížím se k jeho břichu. "Tady by to šlo," odhadnu, pak se v rychlosti roztočím a mé katany vytvoří tornádo, které odfoukne plameny a rozseká ještěrovi bok na spoustu kusů masa. "Santoryu: Tatsu Maki!" oznámím ještě, pak opět schovám katany a začnu se na zemi pohybovat z místa na místo, jak chytám do náruče větší kusy masa. Když už toho je dost, dojdu s tím za Neromim, kde po něm některé kusy hodím a zbytek si nechám pro sebe

*Díky* poděkuju za jídlo *Dobrou chuť* ještě řeknu a pustím se do masa ještěra *Hmm .. Je to dobré*

Posadím se do tureckého sedu, maso si položím do klína a začne kousek po kousku papat, tentokrát pomalinku, protože se chci pořádně najíst. "Jo, jo, dobrou chuť," přikývnu a dál se věnuji masu, které je tak lahodné a šťavnaté

Vychutnávám si maso z ještěra a přemýšlím jak může být velká ta poušť *Myslíš, že ta poušť bude velká?* dojím poslední kousky masa, vstanu, protáhnu se a znovu se zadívám do daleké pouště

Dojím, postavím se a zahledím se přes poušť. "Tak to zjistíme, ne?"

Poplácám Harua po rameni *Tak vyrážíme!* řeknu s nadšením a nasedám na vlka

"Počkej," zarazím ho, dojdu ke zbytkům ještěra a odříznu kus masa, poté doběhnu zpátky před vlka a nastavím mu kus masa. "Vem si, co ty na to?" nabídnu vlkovi

Vlk se podívá nejdřív na Harua a potom na maso, které hned zhltne a zamručí na poděkování. Podrbu vlka na krku a čekám na Harua

Chytím se vlka za hlavu, vyskočím do vzduchu a snadno přeskočím i Neromiho, otočím se a dosednu přímo za něj. "Páni, ani jsem nečekal, že mi to tak vyjde," obdivně zahvízdnu nad svým kouskem a pak se chytím srsti Neromiho vlka. "Můžeme vyrazit!"

*Tak tedy jedem!* skoro vykřiknu nedočkavostí a pobídnu vlka ať vyrazí, ten na nic nečeká a vyběhne do pouště

Čas plyne a my stále putujeme po té obrovské mase písku, zatímco já se neustále otáčím a kontroluji, jak daleko jsem od posledního stromu. Zatím ho pořád mám na dohled a tak nezoufám nad nekonečností pouště