Tajná jeskyně

*Se stejným zájmem sleduje film, který viděla už milionkrát* Možná, je tu takových přehmatů více *Šeptne a dál se věnuje filmu*

konečne sa na ňu pozrie..nemusíš ha hanbiť za to že pozeráš rozprávky povie s úsmevom a buchne ju do ramena a sleduje jej reakciu

*Podívám se na ní vražedně a chytím jí za ruku* Jestli nechceš později litovat, radím ti ať to už neříkáš *Povím vážně a docela vražedným tónem, cílem je jí nahnat strach, ikdyž vím že se mi to nejspíše nepodaři, stále na ní hledím tím jistým chladným pohledem a tentokrát já čekám její reakci*

zaškerý sa, využije toho, že ju drží za ruku a strhne ju k sebe pričom ju tou rukou oblapí a druhou rukou jej začne strapatiť vlasy..čoho presne, by som mala ľutovať? haa? zasmeje sa a stále jej robí zlobu na hlave

Půůsť mě, zrovna jsem se učesala, nechci mít vlasy jak ty! *Zaječím přes celý pokoj a znažím se od tebe co nejrychleji dostat, ale marně, tak se tedy smířím s tím, že hodinu před spaním budu muset vlasy česat* Baka! *Vykřiknu a bouchnu tě do ramene*

prestanem ťa strapatiť, no nepúšťam ťa ani po tom čo mi vrazíš.. auu..to bolelo, vieš o tom? povie, no stále sa uškŕňa..a k tým vlasom, také zlé to nebude aby sa to dalo prirovnať ku mne zasmeje sa a pokračuje navyše, neboj, prepáčim ti ten výbuch na hlave povie aby do nej trocha rypla

Ty zákeřná potvoro *Syknu na tebe a ďábelsky se ti podívám do očí, protože si myslím že se mě aspoň trošku zlekneš a raději mě pustíš* Říkám naposledy, nech mě nebo budeš litovat *Povím ďábesky, aby to ladilo k mému momentálnímu pohledu*

heej..to bolo od teba nepekné... poviem a zatvárim sa trochu urazene.. tvoje slová ma zasiahli priamo sem.. povie a druhou rukou ukáže do stredu hrudne.. za trest ťa nepustím poviem a chytím ťa o niečo silnejšie

Přesně takovou reakci jsem čekala *Povím a rozpadnu se na vodu, pak se objevím za tebou a zmáčknu ti prsa* Hmm, nic moc *Povím s úšklebkem a dál tě držím za prsa* Zdá se, že jsi se od děctví nezměnila ani po fyzické stránce *Povím humorně a chichotám se u toho*

Hneď ako mi cvakne sa preblesknem kúsok od teba s prekríženými rukami a preistotu zatvorenými očami....ďakujem, teraz sa cítim omnoho lepšie.. povie podráždene

Nikdo neříkal, že končíme *Povím škádlivě a udělám 4 klonů a každej s nich ti drží určitou část těla aby jsi se nemohla hýbat (ruce/nohy)* Teď teprve bude zábava *Řeknu dábelsky a pomalím krokem dojdu až t tobě a pak tě začnu divoce lehtat v bokách a pod pažema a jelikož tě klony drží, nemůžeš se hýbat*

Stále je trochu mimo, no vyzerá to, že len tak neskončí, súdiac podľa toho, že ju chytia jej klony.. môžeš mi akože povedať, čo robíš? spýta sa a keď v tom..štaklanie?! naozaj?! napne svaly, ktorý až tak málo nie je a zatne zuby.. čo to robíš?? povie so skľúčeným pohľadom

Trestám? *Řeknu, no spíše se tě zeptám a stále pokračuji v lechtání. Poté nechám všechny klony zmiznout a přestanu tě dále lehtat. Sednu si naproti tobě a sleduji tvůj nabručený výraz*

keď konečne prestane, zhlboka sa nadýchne, pretože zadržiavala dych a už bola červená takmer ako jej vlasy..trocha sa prehla a chytila sa kolien aby sa podoprela a lapala po dychu.. okej..už nikdy sa nechytať vlasy..chápem povie zničene

*Zasměju se a rozcuchám ti vlasy* Tak a teď jsme si kvit! *Povím hrdě když vím, že teď máš větší rozcuch, než já sama*

ah..no..ano.. neviem, čo povedať a stále lapám po dychu..som mierne dosť mimo a nič iné nepoviem

*Zasměju se nad tvým vydechováním* Chceš snad repete? tentokrát ale vynechám lehtání a přejdu na něco jinýho *Povím trošku pervérzním tónem a ke konci an tebe vypláznu jazyk*

Čo prosím?.. povie s menšín strachom v očiach a pre zmenu sa oprela o gauč..chceš ma zabiť?.. povie a konečne chytá dych

celej život jsem se modlila za tvůj život a teď bych tě měla zabíjet? To by byla pěkná ironie *Povím a zasměju se* Umm, nechám po tobě lést pavouka *Řeknu a dramaticky si osvítím obličej baterkou-viz Yamato*

v tejto chvíli naozaj neviem čo chceš..ale ak už ma chce zabiť, nech je to rýchlo.. po tom čo si zasvietiš na tvár nechápem...už som dosť mimo..č-čo to robíš?..aký pavúk? len nechápavo pozerám

Spáánek *Poví ďábelsky a postaví se nad tebe* Pokud to nevadí půjdu spát, no nejprve si učešu vlasy a pak teprve půjdu *Povím chladně a vydám se z obývačky do koupelny, kde si hodinu češu vlasy, pak jak jdu okolo tebe jen na znamení zvednu ruku a vydám se k sobě do pokoje, vysleču se do spodního prádla a lehnu si do postele, kde brzo zaspím*

ak chceš ísť spať, nemôžem ti v tom zabrániť.. povie už o niečo pokojnejšie.. nahliadne do kúpeľne a smeje sa keď si nemôžeš rozčesať vlasy..dobrú noc poviem keď prechádzaš okolo mňa..

Potom čo prejde okolo nej, ide si sadnúť do obývačky na zem, kde sa oprie o stenu a začne čítať jeden z jej svitkov..Ani si to neuvedomila a bolo ráno..trocha zničená sa postavila, zbalila si svitok a dala si ho naspäť do kapsy. Chvíľu pozerala dezorientovane po miestnosti keď v tom sa uvidela v zrkalde. Hneď bola hore. Usúdila, že Kae ešte spí, tak išla do izby pre hostí, kde vzala plášť a čelenku, ktorú si nasadila a zmizla.

*Jako každý den se lenivě protáhnu a první místo kam ospale zamířím je koupalna, kde se snažím z obludy udělat "normálně" vypadajícího člověka. Sáhnu po hřebenu a po kartáčku a vynaložím veškeré úsilí na to, abych vypadala normálně. Dalěí zastávkou se stává kuchyně, jelikož je už skoro večer sáhnu jen po jablku, abych zahnala kručení ozývající se z mého břicha. Pak mi to ale docvakne* Kde je Yuki? *Po dlouhém hledání po jeskyni jsem usoudila, že se nějakým záhadným způsobem dostala ven. Moc se nestarám ce se jí může stát, je už přece dospělá, nepotřebuje dozor, uklidním se a jdu znovu do svého pokoje, kde si seberu masku a plášť a také zmizím*

*Objevím se kus před jeskyní v tom důvodu, že poslední kousek cesty dojdu a budu se kochat znovu zářivým měsícem. Lem okolo něj nádherně osvětluje i zbytek oblohy, která má díky jemu šedivou barvu. Okolo není nikdo, až na pár světlušek, které sem tam proletí přez cestu, nebo daleké vytí vlků na měsíc.* Všude dobře, doma nejhůř *Povím si pro sebe a nezapomenu se pousmát v koutku, po poskládání pečetě na aktivování vchodu do jeskyně se vedle mě objeví malí divoký zajíc-no nevypadá moc divoce, varovné tleskání rukami, nebo popostrkování mu nic nedělá. Odhodlám si ho vzít do náruče-uspěšně. Po dlouhém 5 vteřinovém uvážení se rozhodnu, že si zajíce ponechám, aspoň už tu nebudu sama, ujistím poslední kousky podvědomí, které si myslí, že je to chyba. Po sebrání zajíce vejdu do jeskyně a cestou do ní přemýšlím nad jménem* Myslím, že by jsi mohl být...Kashi *Povím s úsměvem a pohladím zajíce po uších, po vstupu se vchod do jeskyně znovu zavře a zapezpečí, proti náhlému vpádu nečekané návštěvy-těžký život nukkenina. Dojdu k lednici a vytáhnu z ní mrkev, pak do obýváku, kde seberu z pohovky jeden polštář. Pak následuje poslední cesta a tím je ložnice, rozsvítím lampu u nošního stoplu a položím polštář těsně vedle postele a přiložím k němu i mrkev. Po menším hlazením a povídáním s Kashim usoudím, že je nejvyší čas jít do postele, položím Kashiho na polštář, zhasnu lampičku a ponořím se do světa snů*