Lesy údolia konca

Prudce otevřu oči a když ho uvidím, lehce se mu vyhnu a odkutálím se pryč, vzápětí se vyhrabu na nohy a postavím se, tasím katanu a namířím ji na něj

spadnu na zem a svíjím se smíchy

Když spatřím jen Neromiho, jak se směje jako idiot, zasunu katanu zase zpět. "Ah, to jsi jen ty. A já čekal nepřítele," pousměji se. "Jinak, ahoj."

*Heeh* Oddechnu si *Taky tě rád vidím* Vstanu a opráším se *Tak jak se vede?*

"No, jsem mírně podrážděný, vzhledem k tomu, že jsi mě probudil," pomalu mířím k němu a na tváři se mi objeví děsivý výraz

Pokrčím rameny a poťouchle se usměju *Když chceš spát, tak by sis měl najít lepší místo*

Dojdu k němu a lehce ho udeřím zvrchu do lebky. "Blbče, žádné výmluvy, neruš mě, když spím!"

Chytnu se za hlavu na místo kde mě udeřil a stále se usmívám *Dobře...dobře... příště si dám pozor*

Povzdechnu si a zahledím se na něj. "Včera jsi se prostě vypařil, co? Stejně jako Kuro. Já si ta zatím zůstanu sám a nudím se," lehce zívne. "Ach jo. Mimochodem, co tu zase děláš?"

*Vracím se z Iwagakure no Sato*Podrbu se na hlavě*Užil jsem si tam spoustu jídla zadarmo*

Zbystřím, přiblížím se více k němu, s hladovým výrazem ho chytím za tričko a začnu s ním házet sem a tam. "Kdo tě pozval, kdo?!"

*Hele hele klídek jo?* usmívám se *Mohu ti říct, že to byl někdo z ANBU*na tváři se mi objeví zlomyslný úsměv*zbytek si musíš vypátrat sám*

Přitiskne svůj obličej do blízkosti jeho obličeje, roztáhnou se mu nosní dírky, jak čichá. "Ta vůně...cítím povědomou vůni..."

Zírám na něj jak na blázna, ze zadu k němu příjde můj vlk a začne mu funět do vlasů

Ucítím, jak mi někdo dýchá na krk, otočím hlavu a spatřím toho hafíka. "Já myslel, že ty jsi říkal, že vlka nemáš," konstatuji poté, co si vzpomenu na včerejšek. Snažím se ovládat a nic neudělat, nakonec mi to nevydrží a já začnu toho chlupáče hladit

Vzpomínám na včerejšek *Řekl jsem něco takového? Zvláštní ...* Vlk stojí a líbí se mu hlazení, ale je připraven kdykoliv Haruovi ukousnout hlavu

Bez dovolení na něj vyskočím a chytím se jeho srsti. "Zkusíme si jízdu jako na býkovi?" zeptám se se širokým úsměvem na tváři, jsem rozhodně z toho vlka nadšený. "Jinak, jo, mám pocit, že říkal."

*No co už ...*odpovím zamyšleně. Vlk si lehne a převalí se na záda

Haru na něm stále sedí a nemá šanci zareagovat. Když ho vlk zalehne, jen vykulí oči nad tou váhou. "Gah...t-těžký!"

s úsměvem se dívám na Harua *To ti nikdo neřekl, že se na cizí psy bez dovolení nešahá?* Vlk se mezitím překulí a postaví se

Prudce oddechuje, roztáhne se na zemi. "Ne, neřekl. Ty jsi první," zarazí se a pak si něco uvědomí. "Navíc to není pes, ale vlk."

*uhm .. Taky pravda ... ale u vlků platí stejné pravidlo*Podrbu se na hlavě a poté směrem na svého vlka řeknu *Promiň*

"Mluvíš se svým vlkem? Ty jsi celkem zábavný," rozesměji se, pak ztichnu, protože si uvědomím, že já mluvím se svými katanami

*Zvířati ti naslouchají a neprozrazují tajemství, takže je dobré si s nimi sem tam promluvit* Zívnu a protáhnu se

"To samé katany," pravím moudře a až pak si uvědomím, jak divně to asi znělo. "Tedy, ne že bych něco takového dělal, to je moc divné," začnu zběsile máchat rukama. "Tak jo, mluvím s nimi," vzdám to a prozradím mu to