Lesy údolia konca

Do Údolia konca sa dá dostať cez lesy, ktoré sa rozpriestierajú skoro okolo celého územia, je tu zvyčajne ticho

Vzbudím se *oh to jsem usnul?* Vstanu a protáhnu se *Co budu dělat teď?* zamyslím se a pomalým krokem vyrazím lesem.

Bezcílně kráčím lesem, jsem zamyšlen a nevnímám okolí.

*prejdem sa lesom.. našťastie netopiere na mňa už neútočia.. vyskočím na nejakú vetvu stromu a tam spokojne odpočívam*

Stále jdu lesem dál ponořen do svých myšlenek a nestarám se jestli si mne někdo všimne či mě uslyší

*do nosa mi udrie niekoho chakra pokývem nohami na konári, že sa dole spustí pár listov*

Zastavím se, vzhlédnu k nebi a protáhnu se, poté zakašlu a pokračuji dál.

*povesím sa na konár, ako netopier, založím si ruky na hrudi, zatvorím oči a premýšľam, ako môžu netopiere takto spať*

Uslyším slabě nějaký zvuk a porozhlédnu se, ale nic a nikoho nevidím *Asi se mi jen něco zdálo* řeknu si nahlas a jdu dál

*konár neudrží moju váhu /nevážim veľa, ale bol to tenký konár/ a spadnem dole na hlavu.. nahlas zanadávam, že sa to ozve polovicou lesa* že som ja taký blbec *hovorím si, keď ležím na zemi roztiahnutá*

Zřetelně zaslechnu nadávky a rychle zamířím za hlasem. Poté zahlédnu někoho na zemi *Není vám nic?* příjdu blíže a podám jí ruku

Som v pohode, len budem mať poriadnu guču vzadu na hlave *uškrniem sa a príjmem podávanú ruku a postavím sa.. pošúcham si hlavu.. zacítim už hrču* a sakra.. *poznamenám sucho..potom pozriem na chlapca*

*Asi lidem přináším smůlu* přemýšlím nahlas a prohlížím si osobu přede mnou

prečo si to myslíš? *opýtam sa ho a šúcham si hlavu.. premeriavam si ho, cítim z neho zreteľne zvláštnu chakru a pocit.. Gobiho vo mne to rozruší mierne*

*Dnes jsi druhý člověk, který v mé přítomnosti spadl ... hlavou napřed* Pousměji se nad vzpomínkou na Harua.

Noo.. povedzme to tak, že som robila blbosti *zasmejem sa a ukážem na zlomený komár* Premýšľala som, prečo sa netopierom spí dobre dole hlavou, chcem ich pochopiť, aby na mňa neútočili *pošúcham sa znova na hrči na hlave*

Zasměju se * Eh .. promiň jen mi to připadá vtipné* přešlápnu *Mohu znát tvé jméno ... ?* řeknu a dál si ji prohlížím

Alex *usmejem sa a podám mu druhú ruku* A ty si? *opýtam sa ho a pozriem mu do očí.. strasie ma z toho, čo v nich vidím, lebo to aj vycítim slabo* Trochu hej, je to vtipné, ale nechcem aby na mňa útočili tie netopiere *uškŕňam sa*

*Říkají mi Neromi* stisknu jí ruku *Věřím, že netopýři dokáží být zákeřní* usměju se a pohlédnu ji do očí, avšak poté se prudce otočím a začnu vykašlávat krev

Si v poriadku? *priskočím k nemu a položím mu ruku na chrbát, takýto stav som zatiaľ u nikoho nevidela.. ak som nepočítala svoje výplachy žalúdka, pri silných chakrách a osobách*

Zhluboka se nadechnu a utřu si krev z úst *V pohodě* slabě se pousměju

*nozdry sa mi roztiahnú a niečo zacítim z tej krvi, zamračím sa* Choroba alebo niečo také? *opýtam sa ho zvedavo, hoci som nechcela byť zvedavá*

Pousměji se, tentokrát veseleji, nad její zvědavostí *Myslím si, že nemocí se to nazvat nedá* zamyslím se *Je to následek ... experimentu*

*potichu zavrčím, lebo mi to pripomenie Orochimara..* Tak to nie je moc dobré.. cí-.. vidieť na tebe, že nie si v poriadku *rýchlo som sa opravila, lebo kebyže poviem, že to cítim, vyznie to blbo*