Klanový dom Hyakishi klanu

Noo.. lenže mňa trénovali iba 5 rokov.. od mojich 10-tich tak.. potom v 15-tich som musela poraziť otca, čo sa mi aj podarilo.. ale potom som utiekla z domu a cestovala.. *povzdychnem si a pousmejem sa nad svojou minulosťou* mala som to skoro pokojné.. okrem vojny..

*Uhm* přemýšlím nad její minulosti, přetočím, abych viděl na Alex a podpírám se rukama *Zřejmě jsi měla pestrou minulost*

Rozhodne.. *zasmejem sa a zvalím sa na zem.. usmievam sa* Príliš pestrú už odmalička.. *poviem trochu tichšie..* Ale rozhodne aj ty.. a aj Sugy.. lenže v tom horšom zmysle.. ja v tom lepšom by sa dalo povedať..

Prohlížím si ji *Když se to tak vezme tak moje minulost nebyla úplně tak pestrá*odmlka*přes sedm let jsem strávil uzavřený v laboratoři a podstupoval stejné věci*

Teda to bolo pestré.. *poznamenám* Ale ako som povedala, v tom horšom zmysle *natiahnem sa a posadím.. v jednom kúte som mala porozhadzované skice démonov.. našťastie sem nikto nechodil.. premýšľala som, či ich odložím*

beze slova Alex pozoruji a jsem ponořen do svých myšlenek

*prisuniem sa ku papierom a začnem ich skladať pekne na seba..* Môžem niečo rypnúť do teba? Do tvojho osobného? *opýtam sa ho*

*Promiň říkala jsi něco?* zeptám se, protože jsem nedával pozor

Či môžem sa ťa spýtať asi na niečo dosť osobné *pokladám papiere na hŕbku a dám do kúta, pozriem na Nera*

*Zeptat se můžeš* potvrdím *uvidíme jestli se mi bude chtít odpovědět* dodám

Povedľa si, že si z klanu Kaguya.. v reštaurácii sa ti zmenila krv na kyselinu *premýšľam na hlas* teda väčšina experimentov musela byť zameraná na to aby čo najmenej sa obmedzoval človek v sile.. možno ešte niečo iné.. je tak? *vyslovím svoju otázku*

*Uhm...ano z klanu Kaguya jsem*odhrnu si vlasy z čela, abych ukázal dvě červené tečky*a experimenty měli za cíl člověka udělat ...řekněme*zamyslím se*...dokonalého a tím pádem neporazitelnou zbraň*podrbu se na hlavě*uhm..toto mi moc osobní nepříjde*

Ja len aby náhodou som ťa neurazila.. *pousmejem sa.. podídem bližšie a odhrniem mu vlasy.. prezriem si to a potom sa odtiahnem* Ak to nebolo moc osobné dobre.. ale predpokladám, že si ako jediný prežil z tých experimentov *poviem mierne chladno*

*předpokládám, že jsem přežil jako jediný*zamyslím se*Každý nepovedený experiment končil smrtí*

uhm.. myslela som si to.. *prikývnem a znova sa zvalím na zem a natiahnem sa* no dobre, stačilo, hoci som to ja prvá začala..

Stále si ji prohlížím *Dobře ... není to moc veselé téma*

Noo.. tak o čom sa porozprávame? *zasmejem sa*

*Uhm* zamyslím se *Nevím o čem by jsme mohli mluvit* sednu si a protáhnu se *zřejmě se půjdu projít do lesa*

A to ma tu necháš? *zatvárim sa ako zranené šteňa, ale robím si z neho len srandu*

*je samozřejmé, že bych dívku samotnou jen tak nenechal* Podívám se na ní a usměju se

*vyprsknem smiechom..* no tak to som rada.. hoci som si len srandu z teba robila *usmievam sa* som zvyknutá na samotu.. teda na samotu niekde inde..

Trochu mi vrtá hlavou to co řekla, ale teď spíše přemýšlím jak jí to vrátit *Obzvlášť křehké dívky by neměli zůstávat jen tak osamotě* řeknu s důrazem na slovo křehké

*to ma vytočí a skočím po ňom* čo si to povedal?! *chytím ho pod krk zozadu a nohami mu oblapnem pás*

začnu se smát a ruce dám nahoru, jako kdybych se vzdával *Tak křehká dívka je drsňačka*

Nehovor mi krehká! *zavrčím mu do ucha a drsne ho pošúcham na hlave* nemám rada, keď ma ľudia podceňujú!