Údolie smrti

Začnu hlasitě chrápat. Při mém minulém pokusu o rychlé sednutí jsem sebou švihl zpátky na zem a bouchl jsem se do hlavy, díky čemuž jsem se dostal do bezvědomí. To se po chvíli změnilo na klidný spánek

Bohužiaľ pre ostatných, ignoruje všetko okolo, len hľadí na Izodora a rozpráva sa s Alex.. Rozumieš mu, keď niečo rozpráva?

Pravdaže.. *prikývnem* Tebe sa to môže zdať ako vrčanie, pre mňa je to ako ľudský hlas *poviem a pozriem na Izidora.. ten pozrie na mňa a potom späť na Yukiko*

"Vidim že ma nevnímaťe." povie si pod nos. Potom lahne si a pozera sa na oblaky.

pousmeje sa..dobre teda.. vystrie pravú ruku a v ľavej zloží niekoľko nezvyčajných jedno-ručných pečatí bolieť to nebude.. povie milo Izidorovi.. len povedz, ako sa cítiš.. povie a aktivuje techniku..z ruky jej začnú vylietavať pečate, ktoré ho celé pevne obmotali..zatiaľ sa však nič nedialo..môžeš sa hýbať?

*Izidor vyfúkne horúci dym z nozdier, so silným napnutím síl by sa dokázal pohnúť, tak pohol krídlami, že ih chce roztiahnuť* Povedal, že to nie je také silné.. a že on nemá chakru.. *poviem jej a pošúcham sa na hlave, keď vidím, že sa mu ide ako tak pohnúť*

Ze stěny kanónu se utrhne větší kámen, nechá se unášet větrem a narazí přímo do mého břicha. Prudce otevřu oči, vymrští to mou přední část těla a já jen hledím do blba snažíc se potlačit tu bolest.

Celi čas sleduje tu techniku s nudnou tvárou.

uvoľní pečať a pečate sa rozsipú na zem... ako som si myslela..vďaka za pomoc.. uškrnie sa..

V pohode *poviem a Izidor sa znova hodí o zem a spokojne leží* Lenivý drak *zašomrem potichu*

"Zas*aný kámen!" shodím ho ze sebe pohybem ruky a pak se s námahou postavím. Promnu si břicho a zanadávám, když to začne bolet. Rozhlídnu se kolem sebe. "Nějak se to tu zaplnilo..." překvapí mě, že jsou tu další lidi

*obzriem sa okolo* Moc ľudí.. *zašomrem a vyskočím na Izidora * No poď lenivče *zasmejem sa.. drak len odfrkol, postavil sa, pomaly mávol krídlami a odletel*

Posadim sa, a všimnem si tam nejakého chalana. Postavym sa a idem k nemu a pozdravym ho.

"Eh...hoj," pozdravím ho a snažím se pousmát, i když doslova trpím bolestí. "Já už musím jít, potřebuji sehnat spoustu dříví a taky někde najít můj taxík."

"Chceš s tym pomôcť? iked neviem o čo sa jedná." opi ta sa ho

"To není třeba...dopravím si to sem a pak až začnu stavět...no, pokud tedy budu už vědět, jak na to," promnu si krk a podívám se na oblohu, kde se mihne obří stín. "Chápu, taxi už je tu," konstatuji, když se z nebe vyřítí dračice a přistane přede mnou. Vyskočím na ni a nechám ji hned vzlétnout. "Pak si to ještě vyříkáme," povím naštvaně dračici a pak zmizíme na obloze

Pohľadom prejde po tích dvoch, len ich pozoruje a pomaly sa rozplýva vo vzduch až sa úplne rozplynie a odletí preč.

Ked všetci odišli, chvilku tu ostal, dal si dole svoj plášť a tričko trochu sa ponaťahoval a nakoniec začal trénovať svoje Taijutsu, po trénovaní bol velmi unavený obliekol si zase tričko s plášťom a išiel k jednému stromu lahol si k nemu a veľmi rýchlo zaspal. Ked sa zobudil postavil sa, ponaťahoval sa a odišiel odťial.

Spolu s dračicí sem přiletí, Turambar pohodí stromy na zem a pak přistane. Seskočím z ní dolů a odvážu stromy. "Není třeba zahálet, pustím se do práce," podívám se prosebně na dračici a ta vystřelí spousty jejích trnů do země. Začnu je ze země pilně vytahovat a shromáždím je na hromadě. "Asi použiji tu samou techniku, jakou to zvládla Alex," zamyslím se a pak si schválím svůj nápad. Dračice mě pobaveně pozoruje, protože jí přijde směšné, že se do toho pouštím sám. "Já tě vidím," zamračím se na ni, tasím katanu a pustím se do půlení stromů. Jelikož mi nikdo neasistuje, musím to dělat na zemi, takže to jde celkem pomalu. Rozhodnu se chrám udělat opravdu velký, takže vyhrabu čtyři díry v zemi ve větším čtverci, pátou vyhrabu v přesně odměřeném středu. "Fajn," dotáhnu si k sobě tři půlky stromů a zkrátím je na půlky. "Snad si to pamatuji dobře," jeden takto vytvořený "sloup" nepotřebně odložím pryč a pak vložím sloupy do jamek, pořádně hluboko, aby to nespadlo. Ze zbytku stromů nasekám dlouhá prkna tak, aby byla dlouhá stejně jako vzdálenost mezi vrcholy čtverce. Prkna postupně zatloukám dračími trny, jílec katany použiji jako kladiva, i když je to značně nedůstojné a vůbec se jim to nelíbí. "Pardon, pardon," omluvím se katanám a pokračuji v práci. Chvíli jen sedím a vzpomínám, jak to ten "architekt" dělal. Po několika hodinách je práce hotova, nakonec mi musela pomoct i dračice. "Díky, krásko," povím celý zpocený, vyhrnu si tričko a otřu si s ním obličej. "Interiér dodělám později," oznámím dračici a poplácám ji  po hlavě. "Hlídej to tu, jdu se někam zchladit," ovívám se rukou a odcházím pryč

Spolu se svým doprovodem sem dorazím. Černá dračice není ve tmě z dálky vidět, takže pořád můžu Kaede pořádně překvapit

Není to tu moc příjemný, cítím jako by mě někdo pozoroval *Povím vážným hlasem a čím víc jdeme do údolí tím je můj pocit strachu-ne obavy větší*

"Taky tě někdo pozoruje," spatřím dvě obrovské svítící oči patřící dračici, která zaregistrovala mou přítomnost a právě na nás hledí

Háá? *Povím nezajímavě, pak zaregistruji dvě oči, které na mě vyvolají pocit úzkosti* T-t-to je? T-ta tvá holka? *Vykoktám ze sebe a zadělám si obličej rukama, nevím proč, ale vždy mě uklidnilo, když jsem něviděla to z čeho mám obavu*

"Jop, to je má kráska," přejdu k dračici a poplácám ji po hlavě. "Překvápko, co?" culím se jako ďáblík, když zjistil, že mu někdo naběhl na vidle. "Známe se teprve krátce, ale je to skvělá kamarádka," podívám se dračici do očí a pak pohlédnu na Kaede. "Pojmenoval jsem ji Turambar."

..Krásný.. *Povím stále se zakrytýma očima, draka jsem nikdy v životě neviděla, proto to ve mě vyvolalalo reakci ve které jsem ani nedoufala, že se mi může stát..mdloby..zakymotám se a epicky sebou praštím o zem-bezvědomí*
//Jdu spát, proto ten vzvrat někam mě šoupni a nic na mě nezkoušej!