Lesy údolia konca

zakloním hlavu aby som sa nachvíľu pozrela na nočnú oblohu pričom mi spadne kapucňa.. tak to si dúfam, moc nečakala s úsmevom sa otočím k tebe a..teraz keď si sa dočkala, tak čo?

*Vrátím se do své předešlé pozice a pozoruji zářící měsíc* Tak vím, že jsi v pořádku *dodám tiše*

len sa pousmeje nad tím čo povedala..ľahne si k nej do trávy..blbá skala..keby mi vtedy nepadla na hlavu, toto by sa nikdy nebolo stalo..ja.. -pauza- ..ani som nevedela tvoje meno..prepáč dodala potichu

*Úsměv na tváři mi zkamenní a smutně se na tebe podívám* Měla jsem o tebe strach, ani jsem nedoufala, že by jsi mohla být naživu, to že si nepamatuješ hloupé jméno je oproti tomu maličkost *Povím a nepatrně se usměju, pak si sundám masku*

cítila na sebe jej pohľad no nedokázala sa na ňu otočiť..v jej spoločnosti sa cítila dobre, ako keď sa s niekým poznáte roky no s tím rozdielom, že jej hlava nič nevedela.. ..ja som hľadala..len som nevedela koho.. povedala po tichu.. a..kde si vlastne celú dobu bola ty? spýta sa o niečo istejšie a otočí sa na ňu

*Zavřu oči a snažím se vzpomenout na to co už jsem více méně zapomněla* Po tom útoku jsem utekla do lesů, tam jsem uviděla rodiče..bohužel byli oba mrtví *Povím a podívám se na katanu, která leží vedle mě* Pro mě jako malou holku byly lesy nebezpečné, už jsem byla smířená s tím, že tohle by mohl být můh poslední den...pak se ale objevil záhadný muž, který mě vytrénoval a řekl mi něco blíž o....prostě mu vděčím za život. Vlastně teď nejsem nikde, jsem "nukkeninka" tak mě aspoň všichni nazývají *Povím tiše a zahledím se smutně do zeme. Mám 100 chutí zeptat se tě na tu samou otázku, ale nějak tuším, že by sis na nic nevzpomněla*

pozorne ťa sledujem aj počúvam.. ah..to mi je ľúto vidieť také niečo muselo byť ťažké..no musím povedať, že si úžasná keď si to zvládla a ak raz toho muža stretnem, tak sa mu určite poďakujem.. povie a zo široka sa usmeje

*Usměju se a dám si ruce za hlavu* On si zaslouží mnohem více než díky. *Zamumlám si a znova se otočím na tebe* Můžu se na něco zeptat?

nachvíľu sa zamyslí, čo sa asi stalo no pohotovo odpovie.. jasné, môžeš sa spýtať na čokoľvek

*Líp se posadím, abych na tebe viděla a chvíli hledám ty správná slova* Co vše si pamatuješ z děctví? *Povím zamyšleně*

ah.. povzdychnem si a výraz na mojej tvári zvážnie..ako by som to povedala..po tom čo som sa prebudila, nevedela som ani kto som ja.. chytí sa za hlavu ..nemôžem povedať, že si nič nepamätám no, sú tom len rozmazané spomienky, ktoré mi nedávajú zmysel..niekedy sa niektoré scény alebo hlasy vidím/počujem jasne ale, sú to vždy len malé útržky..dosť som o včerajšku rozmýšľala a vybavil sa mi tvoj hlas..teda, myslím.. trocha sa zasmiala, no cítila sa trápne.. no..časom som si spomenula na moju rodnú dedinku..možno sa mi niečo vybaví..

Chápu *Povím trochu zklamaně* Hlavně že nejsi už nijak postižená *Rozesměju se, protože jsem měla už dost vážného tématu*

zasmeje sa to by mi tak ešte chýbalo.. posadí sa.. no prepáč..chcela by som si to pamätať.. povie smutne a poškrábe sa na zátylku

*Facepalm* Už žádné smutné témata *Odpovím ti na to a pomocí Suitonu ti chrstnu vodu do obličeje, pak se zatvářím, jako bych nic neudělala*

Hej! skríknem prekvapene a pretriem si rukami tvár od vody a potom si ju utrime do plášťa.. pozriem sa na ňu, mal to byť akože škaredý, urazený pohľad, ale celkom jej to nevyšlo..ale aby jej to oplatila, pomocou svojej techniky vytvorila malý vzdušný vír, ktorý ju nadvihol a ona sa začala točiť nad zemou niekoľkokrát.. akonáhle však ucíti cudziu prítomnosť položí ju na zem a venuje jej pohľad..ostáva v strehu

*Na tváři mám stále ten jistý výraz, pak mě ale zvedněš do vzduchu a začnu histerčit* Nemusíš mi to oplácet *Povím škádlivě a zaměřím se na jeden určitý strom a vidím že i Yuki tuší, že přišel někdo noví. Ikdyž vevnitř trochu znejistím navenek zůstávám stejná*

Jasné, že musím.. povie s úškrnom..A čo teraz? uhm..ak sem príde, nechce sa mi ani prstom hnúť.. povie o niečo tichšia aby to počula len Kae a zívne sa jej.. nepôjdeme niekam?

Nápodobně *Povím otráveně, ale na tvou otázku, odpovím ještě otráveněji* Nechce se mi zvedat a docela se mi tu líbí..odejít můžeme potom, kdyby se něco dělo *Ujistím ji*

Znova sa jej zívne keď myslíš, bude po tvojom povie a znova si ľahne do trávi pričom si hlavu podoprie svojím svitkom už dlhú dobu som sa nedívala na nočnú oblohu.. povie a trocha jej poklipkávajú oči

To na tom stromě hodlá jen sedět? *Zamumlám si pod nos a otočím se na Yuki, je vidět že usnula. Nehodlám ji budit a proto se znovu zaměřím na oblohu a semtam se kouknu ke směru cizince*

*Trošku sebou ucuknu, ale oči mám stále zaměřené tentokrát už jen na oblohu* Popravdě ne, čekala jsem kdy budeš mít odvahu a slezeš dolů *Odpovím ti*